Posts

17.den - Florencie

 Ráno vyrážíme na vlak do centra. Máme štěstí, protože po ránu se město ještě probouzí. Tak můžeme ty hlavní památky sledovat bez zatěžujících davů. První a hlavní zážitek perly renesance je Santa Maria del Fiore. Jde o jeden ze symbolů města a samotné renesance vůbec. Katedrála je ohromující. V předsunuté baptisterii vidíme zlatou mozaiku s Ježíšem. Zvonice je se vstupním a tak nakupujeme do hlavního chrámu, který je poměrně jednoduše střídmě vybaven. Abychom kvitovali. Ještě pár fotek a míříme na hlavní náměstí, kde je Pallazio de Vecchio, galerie Uffizi a takové kousky, jako Neptunova fontána, či socha Davida. Uvnitř paláce sledujeme fresky s obrazy měst. Hodně jich poznáváme. Dost je rakouských. Zajímaví jsou i místní strážci pořádku,kteří tu často nosí helmy. V zaujetí umění pokračujeme. O kousek dál přecházíme k řece a Ponto Vecchio. Kupecký most skýtá mnoha zákoutí, veškerá jsou ale dedikovaná obchodu se šperky a zlatem. Krámky jsou zajímavé přilepený k hlavní mostní konstru...
Post a Comment
Read more

16. den - Pisa

Vstáváme časně. Moře bylo celou noc celkem hlasité se spoustou vln. Že by to bylo úplňkem?  Většinou první, kdo hlásí budíček je Lukášek. Ten zahajuje svými biologickými pochody lehce po šesté. Balíme, co to jde, prostor je omezený. Rozespalé děti vše lehce blokují a brzdí. I tak se nám nakonec přece jen podaří po půl osmé vyrazit z kempu přes skaliska a pobřežní útesy do vesnice na nádraží.  Zde se rozchází jízdní řád na tabuli drah od toho, co máme v cestovní aplikaci. Nakonec však přece jen vlak přijede. Jede tak, že přijede později a cestou dožene svůj časový skluz. Zkrátka válí tak, že vyráží z Moneglie cca o 13 min. později a do Pisy-San Rossore, vjíždí už podle řádu. Cestou míjíme oblíbené a známé Cinque Terre.  Jo a Pisa. Z nádraží to začíná nenápadně, jakoby nic. Obyčejná ulice italského zašpiněného města letního dne. Z nádraží je to cca 800 metrů. Postupně indicie začínají. Značky aut z různých zemí, černoši na chodníku, rozbalují či svou pouliční deku s brýlemi...
Post a Comment
Read more

15. den - koupačka v moři

Dnešní den je výrazně odpočinkový, kempový.  Ráno děti kupují pečivo a mléko v místním kiosku. Jdeme se všichni koupat. Děti dělají pokroky, Marek se nebojí vody, je drakem nejen na matračce, ale i na koloběžce se svítícími kolečky, kterou našel u kiosku a drandí na ní o sto šest.  Štěpánka i Matouš už sami v moři zvládnou uplavat v kuse aspoň 50 metrů. Válí na nafukovačkách, Matouš s brýlemi se potápí. Na oběd děti kupují špagety a červenou omáčku. Zdenka objevuje kouzlo místních pracích možností, aby oživila naše unavené prádlo a především Matoušův spacák stižený dřívějšími blinkacími příhodami. Kempová světelná cedule ukazuje až 37 stupňů.  Všichni se zběsile a řádně koupají celý den, tedy s výjimkou poledního klidu. To už i na otrlé koupače je moc a potřebují chvilku vydechnout. Samozřejmostí musí být pizza, Štěpánka v pizzerii kupuje tentokrát neapolskou s ančovičkami, abychom rozšířili naši sbírku chuťové galerie. Nikam se nejde, probíhá potápění, matračkovâní i běž...
Post a Comment
Read more

14. den - Cinque terre

 Dnes je program jasný-vyrazit po okolí na rybářské/pirátské vesnice Cinque Terre. Žel takový nápad asi mělo více lidí. A jedinou cestou, jak se do těchto z vnitrozemí nepřístupných pitoreskních vesnic na skaliskách dostat je mimo mořskou cestu právě vlak.  Po nabalení všech dětských propriet, odpočincích na houpačkách, vyrážíme do první - Vernazzy. Přijíždíme vlakem přímo dovnitř tepajícího městečka. Má atmosféru a je boží. Kostel nad mořem je první skromný v Itálii, tesaný do skály. Vede zde i azurová stezka lásky, která nad mořem v délce cca 12ti km propojuje všech pět vesnic. Na trek fajn, nebýt děti a rozpáleného dne, tak určitě. Po prvním rozkoukání sledujeme, že kavárny a obchůdky se teprve probouzejí. Vylézáme na místní hrad/pevnost. Je odtud pěkný přehled a výhled po okolí. Zbytky hradeb a kamenných věží dávají tušit, že to tady muselo být ve své době prakticky nedobytné. Po svačině s výhledy prolezeme krkolomné uličky, jež zde vedou ve všech perspektivách a směrech. ...
Post a Comment
Read more

13. den - Smeraldo

V noci teplota neklesla pod 25 stupňů, což je pro nás neskutečné vedro! S napětím se jde Honza dopoledne zeptat na recepci, jestli se pro nás najde v kempu místo i na dalších pár noci. Pro jistotu se určitě koupeme už od ranních hodin. Místečko, a to doslova, se pro nás našlo! Uff! Jsme tak unavení neustálými přesuny, že další přesuny jsme si ani nepřipouštěli. Stěhujeme se o římsu výše pod schody, mezi borovicemi a pozinkovanou mříží, která funguje jako chodník. Na štěstí ve tu prostřední kolem nás nikdo nechodí, protože je to na konci římsy.  Nás stan se tu akorát vmnestna přesně na pár centimetrů. Celý kemp je ve svahu na útesech, takový romantický a typický, což se nám moc líbí. Z principu to vylučuje masovou turistiku. Do kempu se dá dostat jediné moto tunelem ve skále, nebo pěšky po skalách a řetězu takovou ani ne stezkou. Je to dobrodružství. Navíc se blíží úplněk a tak v kombinaci s výhledy do okolí ve stínu místních linií je to tu romantika. Kemp je fakt malý. Na pilotech/...
Post a Comment
Read more

12.den - K moři!

Děti si vyžádaly koupání u moře a tak to bylo jasné. Musíme na jih: vlny, sůl ve vlasech, cikády, gelato, pizza, vůně dálek a chvíli klid na pláži a krapet odpočinku.  Tak vyrážíme z Lago Di Como směr malá vesnička na západním pobřeží Itálie mezi Portofino a Cinque tere - Moneglia. Je pondělí a po nedělní zavíračce obchodů nás zajímá hlavně obchod. V noci nás chytla solidní bouřka, ale stan vydržel, i když Honza spící v předsíňce to neměl úplně v  suchu a pohodlí... Na vlak to máme 3,5 km a cesta vlakem je na 6 hodin včetně přestupů. Spěcháme tedy, co můžeme. Děti statečně natahují krok a stíháme v Colicu i drobný nákup! Vlak do Milána je narvaný k prasknutí, ale dobře chlazený. Venkovní teplota je v 11 hodin prý 32°C. Všechny vlaky, kterými jsme zatím v Itálii jeli, mají obrazovky s potřebnými informacemi a dokonce vysílají obraz z různých míst z vlaku. Později jsme pochopili, že to je zřejmě kvůli vandalům a pobudům. Z Milána jedeme ještě plnějším vlakem, ale tři místa jsme ...
Post a Comment
Read more

11. den - Lago Di Como

  V n eděli 7. 8. opouštíme Švýcarsko a míříme do Itálie.  V noci nás nenavštívil medvěd, jak jsme se trochu balí a raději jídlo nechali kousek od našeho přístřešku. Bylo to blinkání. Postihlo to Matouše a Štěpánku. Tedy noc byla výživná. O to lepší pak byla anglická snídaně u řeky. Švýcarská biovajíčka s razítkem nula a místní slanina, k tomu káva, džus… no paráda. Marek ocenil medvědí krupičky. Blinkající děti opatrně papkaly jablečné pyré. Pokračujeme údolím s vlakem dál na Poschiavo. Zde vlak projíždí přímo městečkem půl metru od zdí domu a line se zástavbou, překročí i kruháč, line se kolem jezera a sestupuje dál na Brusio. Zde je jedno ze slavných míst trati. Vlak klesá tolik, že se přes most obtočí a nakonec jej podjede, tedy udělá otočku o 360 stupňů. Nakonec vjíždíme do Itálie. Tirano. Zde povinnost nošení roušek ve veřejné dopravě. Taloši opravují vlakovou trať a tak jedeme náhradním autobusem. Místní mentalita už je o poznání jinde než u ...
Post a Comment
Read more