17.den - Florencie

 Ráno vyrážíme na vlak do centra. Máme štěstí, protože po ránu se město ještě probouzí. Tak můžeme ty hlavní památky sledovat bez zatěžujících davů. První a hlavní zážitek perly renesance je Santa Maria del Fiore. Jde o jeden ze symbolů města a samotné renesance vůbec. Katedrála je ohromující. V předsunuté baptisterii vidíme zlatou mozaiku s Ježíšem. Zvonice je se vstupním a tak nakupujeme do hlavního chrámu, který je poměrně jednoduše střídmě vybaven. Abychom kvitovali. Ještě pár fotek a míříme na hlavní náměstí, kde je Pallazio de Vecchio, galerie Uffizi a takové kousky, jako Neptunova fontána, či socha Davida. Uvnitř paláce sledujeme fresky s obrazy měst. Hodně jich poznáváme. Dost je rakouských. Zajímaví jsou i místní strážci pořádku,kteří tu často nosí helmy. V zaujetí umění pokračujeme. O kousek dál přecházíme k řece a Ponto Vecchio. Kupecký most skýtá mnoha zákoutí, veškerá jsou ale dedikovaná obchodu se šperky a zlatem. Krámky jsou zajímavé přilepený k hlavní mostní konstrukci s loubím a jsou tak trochu navíc. Přesto si ponecháte svou původní atmosféru a styl. Mnoho jsou jen na kovových traverzách vzpružení a přitažení z mostu. Vypadá, že při nepřízni počasí by mohly klidně přepadnout do vod řeky. Sledujeme i výhledy na místní Belveder, procházíme tržnici s divokým prasetem k pohlazení pro štěstí. Nakonec všichni potřebují záchod a občerstvení, proto se zastavujeme kousek od katedrály v kavárně. Matouš si nic nedá, místo toho číhá na hranolky. 

Protože Lukášek nejspíš dostal v klimatizovaných vlacích laryngithidu, směřujeme do lékárny pro antihistaminika a další léčiva. Matouš mezitím v mcDonalds vybojuje hranolky a je to velké vítězství, jež mu závidí všechny ostatní děti. Hurá na vlak, do campů. 

Óěd tortellini, salát. Balení, koupačka. O půl páté vyrážíme dál. Opět na hlavní nádraží - Santa Maria Nuovella. Protože je zítra neděle, tak poučení vyrážíme se staršími dětmi na nákup. Zmrzka, kuře, vše to roztáčíme při čekání na rychlovlak, takové místní TGV. 

A pozor, mezitím se ztrácí Markus! Zatoulal se k vedlejšímu perónu. Vede ho eskorta sedmi po zuby ozbrojených policistů. Je to velké vzrůšo. Nakonec vše zdárně dopadne, vykomunikujeme to a můžeme do vlaku. 

Nasedáme, museli jsme si připlatit 50 euro za místenky. A balíme, i 260km/h. Míjíme Bolognu, Veronu a jedeme dál na sever do hor. Trento nás vítá za tmy a na desátou končíme na konečné- Bolzano. Zatímco většina využila čas ke spánku, táta se s pomocí Matouše pokoušeli v mapách najít v dochází vldálenosti od  nádraží nějaké nouzové místo pro přespání. Bylo to krkolomné a drsné. Nic pro slabé povahy. 

Ale štěstí se na nás usmálo a nakonec se přímo až v místě zjevil ještě jeden navazující noční vlak. Hurá, pryč ze stotisícové ho města. V jedenáct večer vystupujeme Chiusa-Klausen. V místním kempu nacházíme volně místečko na zelené travičce a vybavujeme to pod širákem. S půlnoci do hajan nám do snů svítí z protějších kopců opatství sv. Sabina. Nad ním velký vůz a další stovky hvězd.