13. den - Smeraldo

V noci teplota neklesla pod 25 stupňů, což je pro nás neskutečné vedro! S napětím se jde Honza dopoledne zeptat na recepci, jestli se pro nás najde v kempu místo i na dalších pár noci. Pro jistotu se určitě koupeme už od ranních hodin. Místečko, a to doslova, se pro nás našlo! Uff! Jsme tak unavení neustálými přesuny, že další přesuny jsme si ani nepřipouštěli. Stěhujeme se o římsu výše pod schody, mezi borovicemi a pozinkovanou mříží, která funguje jako chodník. Na štěstí ve tu prostřední kolem nás nikdo nechodí, protože je to na konci římsy. 

Nás stan se tu akorát vmnestna přesně na pár centimetrů. Celý kemp je ve svahu na útesech, takový romantický a typický, což se nám moc líbí. Z principu to vylučuje masovou turistiku. Do kempu se dá dostat jediné moto tunelem ve skále, nebo pěšky po skalách a řetězu takovou ani ne stezkou. Je to dobrodružství. Navíc se blíží úplněk a tak v kombinaci s výhledy do okolí ve stínu místních linií je to tu romantika. Kemp je fakt malý. Na pilotech/sloupech jsou tu ve svahu chaty, mezi nimi chodníčky a pod nimi terasy na pár stanovišť. Vše je minimalistické. 

Místní moře - Ligurské, je opravdu dost slané a slušně nadnáší. Děti trénují a zlepšují se v plavání. Honza má slabší den, tak odpočívá u stanu, všichni se koupou o sto šest. Jen Matouš využívá chvílemi rodičovské nepozornosti a zašívá se u "nabíjení" tabletu, tedy paří hry. 

Navečer vyrâžíme na korzo omrknout místní vesnici. Městská písečná pláž je těžká masovka. Lehátka, slunečníky, stovky lidí... Vše na rozpáleném přímém slunci. Ve vesnici pár drobných nákupu - foccacia, ovoce, zelenina, ryba- filet s kaší na večer. Dominanta místní kostel. Lokální zvyk je hodně si umývat nohy a na vše nosit žabky. 

Po rybě večerní koupání.