16. den - Pisa

Vstáváme časně. Moře bylo celou noc celkem hlasité se spoustou vln. Že by to bylo úplňkem? Většinou první, kdo hlásí budíček je Lukášek. Ten zahajuje svými biologickými pochody lehce po šesté. Balíme, co to jde, prostor je omezený. Rozespalé děti vše lehce blokují a brzdí. I tak se nám nakonec přece jen podaří po půl osmé vyrazit z kempu přes skaliska a pobřežní útesy do vesnice na nádraží. 

Zde se rozchází jízdní řád na tabuli drah od toho, co máme v cestovní aplikaci. Nakonec však přece jen vlak přijede. Jede tak, že přijede později a cestou dožene svůj časový skluz. Zkrátka válí tak, že vyráží z Moneglie cca o 13 min. později a do Pisy-San Rossore, vjíždí už podle řádu. Cestou míjíme oblíbené a známé Cinque Terre. 

Jo a Pisa. Z nádraží to začíná nenápadně, jakoby nic. Obyčejná ulice italského zašpiněného města letního dne. Z nádraží je to cca 800 metrů. Postupně indicie začínají. Značky aut z různých zemí, černoši na chodníku, rozbalují či svou pouliční deku s brýlemi, klobouky a kdoví, čím ještě. Na konci ulice veliká tržnice s cetkami, suvenýry a jinými "nezbytnostmi" pro turisty. Poté masivní hradba. 

A pak to je. Krásná zelená travička a z ní se k nebi vypínají sakrální stavby od počátku/zrozeni- baptisteriem/křtitelnice, poté hlavní katedrála a za ní zvonice/Campanella - to je ta hlavní šikmá. Bokem ještě ohromný ambit s rajskou zahradou. Turisté ťapkaji v davech po ohoblených kamenných dlaždicích v zástupech mezi památkami. A pozor, nejsou tu zastoupení asiaté. Tedy jen tu a tam jednotlivci. To je hodně zvláštní. 

Rozbalujeme to přímo uprostřed toho všeho na schodech před katedrálou. Děti zmáknou dohromady 18 kopečků zmrzliny. Frčí tu totiž akce, že čím větší zmrzka, tím se následné kopečky stávají levnější. Všichni se tu fotí opravdu v asijském stylu a je proč. Stojí to za to. Jakmile se otočí slunce před katedrálou, začíná to pálit, vyrážíme pryč na nádraží, tam baštíme při čekání na vlak ostružiny. Cestou míjíme černošský byznys s parkováním. Debatujeme nad kvalitou práce negroidní rasy. Žel říkáme si, že svého původního koloniálního údělu příliš nevzdálili. Celé je to na širší debatu.

My pokračujeme dál do Florencie/Firenze. Tady přesedáme na lokálku, co nás vezme do kempu na předměstí. Ten je těžce byznys made. Přespání na jednu noc nás přijde na 100 euro. Jeho součástí je ale i bazén a tak se zde koupeme a užíváme si až do večera.