12.den - K moři!

Děti si vyžádaly koupání u moře a tak to bylo jasné. Musíme na jih: vlny, sůl ve vlasech, cikády, gelato, pizza, vůně dálek a chvíli klid na pláži a krapet odpočinku. 

Tak vyrážíme z Lago Di Como směr malá vesnička na západním pobřeží Itálie mezi Portofino a Cinque tere - Moneglia. Je pondělí a po nedělní zavíračce obchodů nás zajímá hlavně obchod. V noci nás chytla solidní bouřka, ale stan vydržel, i když Honza spící v předsíňce to neměl úplně v  suchu a pohodlí... Na vlak to máme 3,5 km a cesta vlakem je na 6 hodin včetně přestupů. Spěcháme tedy, co můžeme. Děti statečně natahují krok a stíháme v Colicu i drobný nákup! Vlak do Milána je narvaný k prasknutí, ale dobře chlazený. Venkovní teplota je v 11 hodin prý 32°C. Všechny vlaky, kterými jsme zatím v Itálii jeli, mají obrazovky s potřebnými informacemi a dokonce vysílají obraz z různých míst z vlaku. Později jsme pochopili, že to je zřejmě kvůli vandalům a pobudům.

Z Milána jedeme ještě plnějším vlakem, ale tři místa jsme chytli plnohodnotná. Štěpánka s Matoušem se choulí u kol, kde jim funguje zásuvka... Obdivujeme obří Milánské nádraží, Honza jde hledat supermarket, aby dokoupil zásoby jídla pro Lukáška.

Itálie na začátku cesty působí dosti vyprahle. Mají už zřejmě po žních, z okna jsou vidět dlouhé lány suché půdy. Blíže k Janovu, kde máme další přestup, příroda zazelenala. Trochu mě to tedy uklidnilo, ale původní vjem sucha se mi vrací později stále dokola, protože málokde je veřejná zeleň zelená a dokonce kaktusy usychají.

V Janově Honza sehnal i plinky, které v Miláně už neměli. Když jsme stačili na nádraží a čekali na Honzu, až se vrátí z nákupu, jedna paní měla pocit, že jsme potřební a rozdělila se s námi o svačinu - sendvič a colu. Dala mi i 2 eura, abych dětem v automatu koupila džus... No comment, připadala jsem si celkem trapně.

V pozdním odpoledni a neuvěřitelném horku vystupujeme konečně na zastávce Moneglia. Je tu zátoka s několika kempy. Honza je všechny oběhl zatímco my ostatní jsme se osvěžovali v moři! Jediné volné místo se pro nás našlo v krásném kempu zasaženého ve skále. Stavíme stan na římse nad mořem a jsme unešeni. Bohužel jistou máme jen jednu noc. Ráno se dozvíme, jestli musíme jet jet dál, nebo můžeme na chvíli zakotvit...

Unavení a nadšení usínáme kolem 23. hodiny. 

Matoušův zápis:

Probudil jsem se kupodivu celkem suchý. Po snídani jsme sbalili stan a potom jsme si uvědomili že je hodně pozdě tak mamka s Markem šla napřed vzápětí jsem šel  já za mnou Štěpánka a táta si ještě ládoval stan do batohu. Po cestě Štěpánce bylo špatně tak jí táta vzal batoh a taky Markovi.                               

Vlak jsme stihli na poslední chvíli.    

 

Štěpánčin zápis: 

Tím vlakem jsme jeli 2 hodiny do Milána. Bylo v tom vlaku děsně narváno. Já jsem s Matoušem celou cestu hrála na tabletu.

Vadila mi hudba kterou si pouštěli nějací černoši.