11. den - Lago Di Como

 

V neděli 7. 8. opouštíme Švýcarsko a míříme do Itálie. 

V noci nás nenavštívil medvěd, jak jsme se trochu balí a raději jídlo nechali kousek od našeho přístřešku. Bylo to blinkání. Postihlo to Matouše a Štěpánku. Tedy noc byla výživná. O to lepší pak byla anglická snídaně u řeky. Švýcarská biovajíčka s razítkem nula a místní slanina, k tomu káva, džus… no paráda. Marek ocenil medvědí krupičky. Blinkající děti opatrně papkaly jablečné pyré.

Pokračujeme údolím s vlakem dál na Poschiavo. Zde vlak projíždí přímo městečkem půl metru od zdí domu a line se zástavbou, překročí i kruháč, line se kolem jezera a sestupuje dál na Brusio. Zde je jedno ze slavných míst trati. Vlak klesá tolik, že se přes most obtočí a nakonec jej podjede, tedy udělá otočku o 360 stupňů.

Nakonec vjíždíme do Itálie. Tirano. Zde povinnost nošení roušek ve veřejné dopravě. Taloši opravují vlakovou trať a tak jedeme náhradním autobusem. Místní mentalita už je o poznání jinde než u severních sousedů. Řidič si to na padesátce válí 70. Přijíždíme proto do Colica o cca deset minut dříve.

Lago Di Como, pláž kamenitá, výhledy na hory, vlny… Skoro jako u moře. Žel místní camp je na 110% plný. Neberou nás. V sousední vesnici nám po smlouvání v důchodovém campu nabízí jedno stanově nevhodné místo na štěrku, které je potřeba ráno rychle opustit. Proto klapne až třetí camp, kde je místo normální.

Na pláži zkoušíme opravdové italiano gelato - ciacollato a amarena. Je neděle a nám dochází zásoby všeho. Proto Matouš ještě kupuje v místní ristorante Margheritu. Nakonec vše utne déšť jako hrom. Prší a prší. A fest. Nezbývá, než se zakrušnit do stanu a zdárně se to pokusit prospat. Štěpánek stále není dobře, ale snad se z toho do rána vyspí. Cestování nás zmáhá všechny, ale stojí to za to!