8. den - Zermatt

Odhodlání posádky pohybovat se vpřed se snižuje. Lukášek nás vytahuje ze spacáku smradlavou plínkou kolem sedmé hodiny, slunce nastupuje o chvíli později. Plánovaný vlak v 9:39 ale stejně nestíháme, neb děti, některé teprve vstávají, jiné zase usínají a balení jde opravdu pomalu. Zdenka rozjela druhou várku prádla, protože je možné, že toto je poslední slunečný den ve Švýcarsku. Lukášek v mezičase ještě dvakrát kaká. Honza píše zápis ze včera a balí. Ke snídani máme bagety, avokáda, sýr a někteří obilninovou kaši.

V 10:30 opouštíme camp a utíkáme na nedaleké nádraží. Hurá přes Montreux na Ženevském jezeře do Zermattu (1608 m.n.m.)! Cesta je opět vyhlídková, ale utrpení děti z dalšího cestování to nesnižuje. Cesta z Montreaux je se dvěma přestupy. Jakmile ale trávíme ve vlaku více než 30 minut začínají být z dětí nervózní i rodiče. Lukášek se naučil tak vydatně ječet, že se otáčí i nejeden spolucestující.

Konečně jsme v Zermattu. Místní camp je velmi odlišný od dosavadních campů plných drahých aut, karavanů a stanů s ledničkami, několika ložnicemi, luxusním posezením před stanem atd. Jsou tu malé stany a zázemí jen základní - WC, umývárka. Avšak s výhledem na Matterhorn!

Lukášek má dnes bolení zoubků a tak kadí snad šestkrát. Po Zermattu nejezdí žádná auta. Jen místní malé elektrododávky a taxíky. Marek obdivuje jeřáby, bagry a jiné stroje. Městečko je živé horské středisko a letovisko, žije to tu. Hlavní magnet všeho je však zahalen trochu tajemně v oparu a nechce se příliš ukázat. Však my se za ním zítra vypravuje o kousek blíž. 

Speciální je tento den nejen v tom, že jsme se přesunuli pod slavný Matterhorn, ale i v tom, že Lukášek 6x za den vydatně kakal :D